Svatý Otec – František

Arcibiskup pražský a primas český Jan Graubner

Kladenský vikariát

Doporučujeme

DONÁTOR – podpora nejen kněží v arcidiecézi

MISÁL

LITURGIE

Fotogalerie farnosti

rajce.net | místo pro vaše fotografie

--- MARIÁNSKÉ DOTEKY V HORNÍ POLICI ---

Podzimní putování rozdělovské farnosti do Horní Police (16. 9.) bylo poněkud fyzicky náročnější oproti těm minulým, a to zejména závěrečná zastávka v Litoměřicích, kde ten den slavili vinobraní. To vyžadovalo od účastníků větší nasazení a také trpělivost. Ale přesto, podle ohlasů mnohých účastníků, byla právě tato návštěva rozdělovské farnosti u Panny Marie Hornopolické cenná, zejména pro niterný a hluboký mariánský zážitek, který jsme u nedávno pietně obnoveného areálu mohli načerpat.

Ve farnosti je málo známo, že úcta k Panně Marii Hornopolické pronikla, a to díky velkovévodkyni Anně Marii Františce Toskánské, i do našeho regionu. Na bočním oltáři kostela sv. Jana Křtitele na Dříni byl zavěšen obraz Panny Marie Hornopolické, dodnes její sochařské vyobrazení můžeme obdivovat na mariánském sloupu na rynku v Hostivicích. Navíc jsme ten den stáli pod klenbou, kterou navrhl Václav Špaček, architekt velkovévodkyně a také stavitel kostela sv. Martina v Lidicích, který byl zničen nacisty v roce 1942.

Při poutní mši jsme použili liturgické texty z Památky Panny Marie Bolestné. Farář Jaroslav Kučera v homilii podtrhl význam Panny Marie pro dnešní dobu, neměla by být odložena někde na „horní polici“, ale každý z nás by měl mít její život před očima, měla by nám být oporou ve dnech svátečních i všedních. Na závěr jsme si před milostnou sochou zazpívali loretánské litanie za varhanního doprovodu rozdělovské varhanice Barbory Bláhové, byly to pro všechny sváteční okamžiky. A nutno dodat, že někteří vyrazili do Horní Police na kolech a putování si tak logicky prodloužili. Po mši následovala prohlídka kostela, nato chutný oběd v nedaleké restauraci Čapkárna.

Cestou zpět jsme se zastavili v Litoměřicích, kde na Dómském náměstí zavzpomínal farář Kučera na svoje bohoslovecká léta, následovala návštěva katedrály, chvilka před sochou Piety od Mistra Týnské kalvárie a rozměrnými plátny barokního mistra Karla Škréty.

Letmou prohlídkou katedrály  končila „organizovaná“ část putování, následoval přesun poutníků do centra města, kde probíhal bohatý kulturní program. Někteří navštívili otevřený kostel sv. Ludmily, kde ten den měli poutní slavnost a koncert, jiní se vypravili za malířem Lucasem Cranachem do diecézní galerie a obdivovali jeho obraz sv. Antonína Poustevníka, další zašli do kostela Zvěstování Panny Marie na moderní expozici sochaře Vladimíra Škody. A samozřejmě na litoměřickém rynku nechyběla káva, zmrzlina, ani sklenka vína, burčáku, i tou jsme vzdali hold Litoměřicku – kraji, který Bohuslav Balbín nazval Zahradou Čech. Ostatně i o něm, jeho díle (Krásy a bohatství české země), jsme cestou při pohledu na vrch Sedlo u Liběšic nebo při pohledu na Kalvárii na vrchu Ostré nad Úštěkem mluvili.

Poděkování patří zejména Zdeňku Štěpánkovi, Marii Kuklíkové a Barboře Bláhové, kteří putování připravili nebo jej svým umem nesmírně obohatili. A již dnes se těšíme na další, třeba na jaře příštího roku. Deo gartias.