--- KLADENSKÝ VIKARIÁT A 110. VÝROČÍ NAROZENÍ VOJTĚCHY HASMANDOVÉ ---
Aktualizováno Čtvrtek, 21 Březen 2024 16:26 Napsal uživatel Vladimír Přibyl Středa, 20 Březen 2024 09:32
Sestry Boromejky si při děkovné mši v sobotu 23. března připomenou 110. výročí narození Služebnice Boží Vojtěchy Antonie Hasmandové, která svůj život zasvětila Bohu a lásce k bližním; zemřela v pověsti svatosti a kanonizační proces probíhá od roku 1996.
Její jméno je spojeno i s naším vikariátem, neboť od roku 1942 působila jako ošetřovatelka ve slánské nemocnici. K činnosti Boromejek v regionu, a to nejen v Slaném – řeholnice sloužily bližním i v nemocnici na Kladně nebo ve Vincentinu ve Smečně – nám před časem sdělila řadu informací S. M. Iva Moučková.
Pokud jde o Slaný a ctihodnou Vojtěchu poznamenala … Ve stále rostoucí slánské nemocnici nastoupilo 1. ledna 1901 pět Boromejek ošetřovatelskou službu. Jak se nemocnice rozrůstala, rostl i počet milosrdných sester a boromejská kronika říká: „Po všechna léta zde sestry pracovaly v plné shodě s ostatním personálem. V květnu 1942 byl postaven nový infekční pavilon a v něm bylo v témže roce ošetřeno 150 případů spály s minimálními případy úmrtí. Slánská boromejská komunita žádá svůj pražský mateřinec o posilu, a tak do Slaného přichází sestra Vojtěcha Hasmandová. Nebyla zdravotnice, ale učitelka literatury, ale doba byla zlá a vyžadovala odvahu a nasazení. Boromejka Vojtěcha byla přidělena na ortopedické oddělení a její příchod změnil atmosféru ve vysíleném kolektivu zdravotního personálu. Humorné kousky pomáhaly úspěšně léčit a sestra Vojtěcha se vždy smála se smějícími se.“
Další osudy slánské nemocnice, jak napsala S. M. Iva Moučková, zaznamenal Bohumil Hrabal, desátník za mimořádné vojenské služby: „Tyfová epidemie, hrozná a děsivá, provizorní pavilony zřizovány ve veřejných budovách. Lékaři se pustili do boje. Hlásil jsem se dobrovolně, a tak jsem poznal, jakých výkonů pro záchranu člověka je schopna zbožnost v lidských srdcích. Byl jsem vždycky vlažným ve víře, ale zde jsem se naučil skutečně v Boha věřit. Řádové sestry byly totiž při krajně nebezpečné práci duší všeho, co mělo jediný smysl: pomoci trpícímu člověku (!)”
Kronika Boromejek podává současně svědectví o řediteli nemocnice MUDr. Josefu Mouchovi. Ten se snažil, a to v rámci svého úřadu, zvelebit nemocnici i v této kruté době. Našli se však mnozí, jak je v Čechách běžné, kteří se po válce pokusili jeho úsilí očernit. Mezi těmi, kdo prokázali jeho pravé záměry, byly právě Boromejky – sestry z nemocnice. Ale, kdo se jich ujme, až dojde na ně? Z Prahy přišlo rozhodnutí, že do 15. 12. 1959 musí řeholní sestry opustit v pražské oblasti službu v nemocnicích. Důvod? „Vy jste vysoká církevní disciplína! Proč se ještě ptáte po důvodech?“ A tak sestry bez písemné výpovědi odjížděly ze slánské nemocnice 4. 12. 1959.
Působení sester Boromejek a ctihodné Vojtěchy v Slaném jsme si v roce 2009 připomněli při návštěvě generální představené S. M. Bohuslavy Kubačákové. Setkání tehdy pomohli zorganizovat i rozdělovští farníci, kteří odkaz obětavé práce Boromejek a přítomnost Služebnice Boží Vojtěchy Hasmandové považovali za událost celého vikariátu. Na naší mapce kladenského vikariátu jsme také její fotografii uplatnili.
A tak snad 110. výročí narození Služebnice Boží Vojtěchy Antonie Hasmandové nám oživí, a to třeba při návštěvě kladenského hřbitova, dnes již skoro zapomenuté úsilí řeholnic v kladenské a slánské nemocnici o záchranu člověka. Jak aktuální v dnešní době, času válek, černého kašle, záškrtu a jiných bolestí, které nás sužují ...
Hrob Boromejek na kladenském hřbitově
