Kvítky sv. Františka v našem kraji (8.) – Gilbert Procházka, zapomenutý obnovitel dvou klášterů

Aktualizováno Neděle, 26 Červenec 2026 09:11 Napsal uživatel Vladimír Přibyl Sobota, 25 Červenec 2026 19:20

V letošním roce slaví náboženský i kulturní svět 800 let od přechodu sv. Františka z Assisi na věčnost. A to je pro nás příležitost podívat se po okolí a upozornit na osoby, události, památky, které se sv. Františkem a jeho následovníky souvisejí.

Další „opulentní“ okvětný františkánský lístek z našeho regionu představí dnes již v podstatě zapomenutou postavu františkána Gilberta Procházky (* 1828, † 1910) u jehož jména hájecký analista zapsal – obnovitel dvou klášterů, v Slaném a v Hájku.

Tento rodák z Rychnova nad Kněžnou, kde také studoval u piaristů, vstoupil do řádu františkánů v roce 1846. Po vysvěcení na kněze (1852) je členem řeholní komunity slánského kláštera, odkud, jako výpomocný kněz, působí v regionu, a to i na Kladně.

V letech 1858–1860 byl činný jako kooperátor v Kvílicích a byl to on, kdo přemluvil otce Václava Beneše Třebízského, aby poslal svého nadějného syna studovat k piaristům do Slaného, sám se za jeho přijetí také přimluvil. V letech 1870–1873 se stal představeným františkánského klášteříku v Hořovicích a poté následovala pro Procházku důležitá etapa – jako katecheta vyučoval na pražských školách, kde získal mnoho přátel. Ti jej posléze vydatně hmotně podporovali při jeho „budovatelském“ díle při opravách klášterů.

Slánským kvardiánem byl ustanoven v roce 1884. Tamní řádová komunita nebyla před jeho příchodem v dobré kondici, bylo potřeba změny. Ozývaly se věrohodné stížnosti na řeholní život v klášteře, a to i od slánského děkana Josefa Kandlera, který komentuje jmenování Procházky za kvardiána takto … před jeho příchodem se podobal konvent spíše hostinci a neplechárně, sám musel z moci děkana zasahovat, ale marně. Jedním z prvních úspěchů nového kvardiána bylo nalezení ztracené loretánské Madony, která v letech 1870–1884 nebyla „na místě;“ v pamětnici se dokonce píše „ukradena“. V roce 1892 se zasadil o její obnovu, ještě předtím dal renovovat loretánský oltář, postupně pak opravil všechny oltáře v klášterním kostele, který byl celý vymalován; slánský děkan se jen podivoval nad tím, jakou podporu získal slánský kvardián od svých příznivců. Po jeho nástupu se záhy stabilizoval i řeholní život (klausura, modlitby); v závěru Procházkova kvardianátu byl konventním kazatelem Tomáš Frýb .

Hmotné i duchovní úspěchy v slánském konventu pod Procházkovým vedením se staly podnětem pro vedení provincie, aby Procházku postavila v roce 1896 do čela i nedalekého Hájku. A nový kvardián – bylo mu tehdy již 68 let – zde pracoval se stejným nasazením jako v Slaném. Dal obnovit oltář v loretě, upravit kapli sv. Kříže a se slánským sochařem Adolfem Havlem sjednal zhotovení soch českých patronů, které zdobí nádvoří kvadratury. Výčet jeho hájeckých aktivit je dlouhý. Zaujme třeba oprava na pět set metrů dlouhého úseku klášterní zdi a potěší půvabná mozaika Madony na vstupní bráně kláštera – dílo Viktora Foerstra. A kvardián si našel čas i na chov včel, v roce 1902 jej Zemský ústřední spolek včelařský pro Království české zvolil na valné schůzi v Táboře čestným členem.

Gilbert Procházka zemřel 4. dubna 1910 ve věku 81 let v klášteře, který tak miloval. Bratři jej pochovali za účasti mnoha kněží, přátel a hostů 7. dubna na řádovém hřbitůvku. A jak poznamenal kronikář, jeho hrob byl po dlouhou dobu zdoben květinami od jeho přátel.

Ke chvále Ježíše Krista a chudičkého Františka. Amen

Obrazové střípky z působení kvardiána Gilberta Procházky ofm  – obnovitele dvou františkánských klášterů – v Slaném a Hájku

[1.] Františkánský klášter v Slaném v době kvardianátu Gilberta Procházky (1884–1896), působil zde již po vysvěcení v roce 1852, a to i jako výpomocný kněz ve slánské farnosti.

[2.] Slaný, socha sv. Františka v aleji ke klášteru – při opravě klášterních soch v roce 1891 dal kvardián Procházka zhotovit kopii torza barokního originálu. Společně se skulpturou sv. Bonaventury a sv. Antonína Paduánského ji vytvořil slánský sochař Adolf Havel.

[3.] Slaný, Madona z klášterní lorety, tato po léta ztracená socha byla nalezena za kvardiána Procházky a tehdy rovněž opravena (1892).

[4.] Hájek, socha sv. Anežky České po současné obnově. Kolekci soch od sochaře Adolfa Havla pořídil kvardián Procházka na nádvoří kláštera v roce 1899.

[5.] Slaný, obraz Nejsvětější Trojice z hlavního oltáře klášterního kostela, který v roce 1896 objednal kvardián u malíře Emanuela Dítěte († 1944), svého žáka. Ten mu také namaloval obraz sv. Anny (1899) pro klášter v Hájku (dnes v kostele sv. Jiří, Rudná u Prahy).

[6.] Hájek, setkání před kaplí sv. Kříže, prostředí kláštera v době kvardiána Procházky (kol. r. 1910). Kaple zanikla po roce 1950.

[7.] Hájek, interiér loretánské kaple, oltář dal kvardián Procházka opravit (zlacení, stříbření) v roce 1897.

[8.] Hájek, mozaika Panny Marie na vstupní bráně kláštera od Viktora Foerstra (1907), objednal ji kvardián Procházka.

[9.] Hájek, kaple sv. Kříže na kresbě františkána Anselma Spálenky z roku 1882. V roce 1903 dal kvardián Procházka tuto kapli důstojně obnovit – tehdy upravili oltář a položili novou dlažbu (viz obr. 6). Ostatky sv. Justina dal pietně uložit v ambitu kláštera.

P. Gilbert Procházka (* 12. 6. 1828, † 4. 4. 1910), v řádu františkánů od roku 1846, na kněze vysvěcen 1852. Pochován na řádovém hřbitůvku v Hájku.

---  KVÍTKY SVATÉHO FRANTIŠKA V NAŠEM KRAJI ---

(1.) Hyacint Holický, poslední slánský kvardián – zde

(2.) Jáchym Procházka, misionář v Argentině – zde

(3.) Alkantara Houška, vicepostulátor bl. 14. mučedníků – zde

(4.) Benedikt Holota, exercitátor, spisovatel a malíř  – zde

(5.) Imaculata Sůvová, školská sestra v Budeničkách  – zde

(6.) Tomáš Frýb, kazatel v Hájku, Slaném a na Skalce  – zde

(7.) Kamila Göblová, poslední místní představená školských sester v Budeničkách – zde

(8.) Gilbert Procházka – zapomenutý obnovitel dvou klášterů– zde